Studio Švandova divadla uvede premiéru posledního dílu z cyklu inspirovaného biblickými příběhy. Tentokrát byla vypsána dramatická soutěž na téma JÓB – a vítězným textem se stala hra mladé autorky Anici Jenski – Mlč, Jobe, mlč! s inscenačním podtitulem Řezníkův sen. Režie se ujal umělecký šéf smíchovské scény Dodo Gombár.
Do kanceláře sociálního pracovníka jménem Soclawski přicházejí desítky postav. Všichni po něm něco chtějí, všichni něco potřebují, všichni neustále mluví. Třeba invalida Ivan, zahořklý, potutelný, tajemný. Anebo polobláznivá Anečka, co by spíš potřebovala psychiatra, ale přesto chodí sem. A pak je tu taky sázka, ta sázka, kterou chce vyhrát Ivan. Sázka o duši. Soclawski je unavený, vyčerpaný, touží po tichu. Ale všichni pořád mluví, všichni ho pořád potřebují. Soclawski nemá nikdy padla.
Autorka Anica Jenski, jejíž divadelní hra Mé soukromé ticho se dostala do finále Cen Alfréda Radoka 2012, si téma vybrala pro neschopnost vysvětlit příčinu lidského utrpení a také pro uchylování se k rádoby odpovědím, které mají uklidnit postiženého a ulevit odpovídajícímu. „Zaujala mne i žena, o které se v příběhu příliš nemluví. Představovala jsem si i její bolest. Cítila jsem jakýsi dluh, který bych ji jako spřízněné duši chtěla splatit. Nevím proč. Také otázka proč zrovna já, proč zrovna mně se něco stalo, asi z podvědomého strachu, že i mně se jednou něco stane, tak asi abych si svůj strach, bolest a jakousi vychýlenost z bolesti prožila a odžila napřed, třeba i jako zaříkávadlo,“ vyjadřuje autorka.
Anotace: Bůh versus Ďábel. Frustrovaný sociální pracovník versus zahořklý invalida. Střet světla a temnoty. Boj o duši a příčetnost jedné polobláznivé holky. Může Bůh trpět syndromem vyhoření? Je nám lépe v realitě nebo iluzi? Dá se život prožít se zavázanýma očima?
V posledním z cyklu Teď přichází zákon neboli v představení Řezníkův sen se pod režijním vedením Doda Gombára představí takoví herci, jako je Robert Jašków, Zuzana Onufráková, Patrik Děrgel a také hostující Tomáš Kobr.
Světová premiéra proběhne ve Studiu Švandova divadla 19. května 2012.
Text: Michaela Rochovanská
Foto: Švandovo divadlo
