Oněginův příběh v netradičním pojetí byl závěrečným koncertem 16. ročníku Mezinárodního festivalu, odehrávajícím se v sále Pražské konzervatoře. Evžen Oněgin Sergej Prokofjev a A. S. Puškin byli předvedeni v poloscénické podobě. Zasloužila se o to Věra Šustíková.
Koncertní provedení melodramu se u nás vidí opravdu zřídkakdy, tudíž vyvolávalo velké očekávání. Dramatizaci jednoho z nejslavnějších milostných příběhů všech dob zhudebnil v roce 1936 Sergej Prokofjev a vytvořil tak jedno z nejkrásnějších děl, které kdy v oblasti melodramu vzniklo.
Premiéra se divákům představila v neděli 8. prosince 2013 ve velkém Koncertním sále Pražské konzervatoře. Datum nebylo vybráno úplnou náhodou, protože se právě píše výročí 180 let od prvního vydání Puškinova Oněgina a 60 let od úmrtí S. Prokofjeva.
Velké jeviště umožnilo vyniknout krásné hudbě Severočeské filharmonii Teplice s dirigentem Jiřím Petrdlíkem. Do ní barvitě zapadaly výstupy šesti herců, kteří melodram nastudovali pod režijním dohledem Věry Šustíkové.
Vřelý potlesk si zajisté zaslouží průvodce příběhem Jaromír Meduna, který se zhostil role Vypravěče. Jeho příjemná barva hlasu a výborná intonace dala melodramu jistý ráz a dokázala přítomným upoutat pozornost.
Melodram zpočátku lákal na známá jména hlavních představitelů Oněgina a Taťány, které měli ztvárnit Veronika Kubařová s Miloslavem Königem. Nakonec se však těchto úloh zhostil Petr Mikeska a Svatava Milková, kteří dokázali, že není potřeba známého jména, aby dokázali přítomné zaujmout svým příjemným hereckým projevem. Stejně přirozeně působil Tomáš Vaněk coby Lenskij, ze kterého bylo vidět, že je pro něj účinkování v tomto projektu radost. Pozadu nezůstali ani Marta Hrachovinová a Jiří Klem v menších rolích.
Předložit obecenstvu melodram byl velmi zdařilým nápadem, jak lidem připomenout krásný příběh, díky němuž se mohou zaposlouchat do příjemné hudby a ponořit se do krásného poetického díla, představeného profesionály ve svém oboru.
Text: Michaela Rochovanská
Foto: archiv Společnosti Zdeňka Fibicha
