Už jako malý si zahrál v muzikálu Monte Cristo. Dnes účinkuje v pohádkovém muzikálu Kapka medu pro Verunku, připravuje se na role v muzikálových titulech Sněhová královna a Mamma Mia. V neposlední řadě také Lukáš Kellner vystupuje se svou kapelou 3 GeNtlemani.
Hudbě se věnujete od malička. Jaké tedy byly vaše začátky?
Už jako malý kluk jsem se snažil napodobovat dědu, který zpíval a hrál na kytaru. Já jsem hrál na malé piano a zpíval. Rodiče mě přihlásili do Kühnova dětského sboru a do houslí. Pan učitel na housle říkal, že mám talent, a proto nemusím cvičit a později houslí nechám. Tak se také stalo. Rád bych se však jednou k houslím vrátil.
A co vám účinkování v Kühnově dětském sboru přineslo?
Díky němu jsem si zazpíval na scéně Národního divadla či Státní opery Praha. Ve sboru si mě všiml Richard Hes, který mě obsadil do role malého Nina v nově chystaném muzikálu Mise. V muzikálu se objevily hvězdy jako Daniel Hůlka, Leona Machálková či Jiří Korn. Byla to pro mě jako malého kluka obrovská zkušenost. V tomto období jsem působil i v muzikálu Monte Cristo. S Kühnovým dětským sborem jsem se v rámci opery Carmen podíval i do Japonska. Začátky byly opravdu krásné a rád na ně vzpomínám. Už se těším, až to jednou budu vyprávět svým dětem.
Jaký byl váš pocit, když jste se poprvé objevil na jevišti mezi známými kolegy?
Dětskýma očima jsem to vnímal jinak, než to vnímali ostatní. Samozřejmě to byla obrovská čest a zároveň zkušenost. Postupem času mi dochází, jak moc velké věci jsem už jako malý dokázal. Obětoval jsem tomu sice celé dětství, ale nelituji toho.
Přemýšlel jste někdy nad tím, že byste se živil něčím jiným?
Již od dětství jsem věděl, že hudba je má budoucnost. Vůbec jsem nepřemýšlel o tom, že bych mohl dělat něco jiného.
Na jakou svou dosavadní divadelní roli vzpomínáte nejraději nebo máte pocit, že vám nejvíc dala?Nejvíce mi dala role malého Alberta v muzikálu Monte Cristo. Otevřela mi dveře do světa muzikálů, který se stal mým profesním domovem. Děti ráje mi zase ukázaly, jak moc fyzicky náročná je profese muzikálového tanečníka. Každé představení tohoto muzikálu mělo nepředstavitelnou atmosféru, na kterou budu dlouho vzpomínat.
A máte nějakou vysněnou muzikálovou postavu, kterou byste si chtěl zahrát?
Takových rolí je víc. Třeba role Radamese v muzikálu Aida ztvárněná Vaškem Noidem Bártou nebo bych si chtěl zkusit Jidáše v muzikálu Jesus Christ Superstar.
Jaké jsou vaše další sny, které se zatím nesplnily?
Chtěl bych vydat desku se svou skupinou 3 GeNtlemani.
Prozradíte, jak jste se s „klukama“ z kapely vůbec dali dohromady?
Úspěšný sólový koncert Víti Bečváře nás inspiroval ke společnému vystoupení, které slavilo velký úspěch. Právě díky tomuto vystoupení se zrodila myšlenka na vytvoření tria. Název skupiny následně vznikl na svatbě Františka Pytlouna. Od té doby působíme jako skupina 3 GeNtlemani. 12. června jsme slavili první výročí.
Jaké máte s GeNtlemany plány do budoucna?
V nejbližší době se fanoušci mohou těšit na náš první singl, který budeme křtít na říjnovém koncertu. Více informací o křtu a dalších koncertech mohou fanoušci nalézt na našich internetových stránkách www.3gentlemani.cz.
Máte svůj pěvecký vzor, kterým se inspirujete?
Od sedmi let mě inspiruje Robbie Williams, v pubertě jsem začal vzhlížet k Chesteru Benningtonovi a v současné době bych k těmto dvěma přidal ještě kapely Coldplay a One Republic. A z českých luhů a hájů obdivuji Vojtu Dyka, kapelu Kryštof a nesmím zapomenout na své kolegy a kamarády z divadla.
Napadlo vás někdy, že byste se přihlásil do talentové soutěže? A sledujete je?
Na začátku jsem tyto soutěže sledoval. Přišly mi docela užitečné pro obohacení české hudební scény. V současné době jdou spíš mimo mě.
Jak jste strávil letošní léto? Stihl jste nějakou dovolenou?
Před ukončením divadelní sezony jsem navštívil Kapverdské ostrovy. Je to opravdu nádherné místo. Načerpal jsem zde energii na náročné zkoušky muzikálu Sněhová královna, které mě čekaly o prázdninách.
Jak nejraději trávíte volný čas?
Pokud to čas dovolí, rád si oddychnu u herní konzole, přečtu si knihu nebo s ženou zhlédnu nějaký film či záznam koncertu oblíbených interpretů.
Text: Iveta Koulová
Foto: archiv Lukáše Kellnera
