Tentokrát jsme si povídali s muzikálovým zpěvákem, kterého jsme v poslední době mohli vidět v představeních Děti ráje nebo Kapka medu pro Verunku, úspěšným moderátorem a učitelem zpěvu. Dámy a pánové, Honza Hönig.
Dostal jste velkou příležitost v muzikálu Děti ráje. Jedná se o vaši první muzikálovou zkušenost?První zkušenosti jsem posbíral v Městském divadle v Mostě. V jedenácti letech jsem účinkoval v dětské roli v činoherním představení Bidýlko v režii Pavla Pecháčka. V roce 2007 jsem absolvoval muzikálový workshop pod vedením režiséra Radka Balaše. Ten si na mě pár měsíců po workshopu vzpomněl, když v Mostě připravoval muzikál Sugar – Někdo to rád horké. Tam jsem se objevil v muzikálové company.
V Dětech ráje jste si zahrál Šoumena. Byl jste s touto postavou v něčem stejný?
Role Šoumena mě strašně bavila. A podobnost? Pokud tam někdo podobnost vidí, tak je čistě náhodná. Ale když nad tím tak přemýšlím, tak třeba určitě oba máme rádi muziku.
Jaký vy máte vztah k diskotékám?
Neutrální. Několikrát jsem na diskotéce byl a dobře jsem se bavil. Přednost dávám ale posezení v baru nebo v hospůdce, kde si člověk může popovídat a probrat spoustu věcí. Vřelý vztah mám k čajovnám a ke kavárnám. Takže k zábavě volím spíše klidnější prostředí, než jsou diskotéky.
Také jste si zahrál v pohádkovém muzikálu Kapka medu pro Verunku. Byl pro vás rozdíl hrát především pro dětské publikum?
Dětský divák je náročný divák, nic neodpustí. To jsem měl možnost zjistit nejen při „Kapce“, ale i při dopoledních představeních v Městském divadle v Mostě nebo při různých akcích pro děti. Ať to bylo moderování nebo zpívání. Rozdíl v tom je obrovský. Když se něco nepovede, tak ti to dítě řekne „na férovku“ a dá ti to doslova „sežrat“. Rozdíl je často vidět v reakcích dětí nebo dospěláků na různé situace na jevišti. Každý reaguje na něco jiného a jinak. Každopádně se asi celý tým „Kapesky“ snažil, protože jsem slyšel veskrze od dětí na Kapku medu pro Verunku jen chválu. Jasně, že se nejvíc líbí Verunka, Bětka, Katka a princové. Ta lesní havěť a čerti to mají prostě v oblibě u dětí těžké. Až na Maxižvýka. To byl miláček publika.
Jak v Dětech ráje, tak v Kapce medu pro Verunku jste si zahrál mezi profesionály. Byl jste z toho nervózní?
Nebyl. Všichni se během zkoušení i hraní nacházejí na jedné lodi. Všichni mají stejné podmínky. Ze spousty zkušenějších kolegů jsem mohl čerpat. Popřípadě jsem byl rád za každou dobrou radu, kterou jsem dostal. Vždycky jsem měl štěstí na super kolegy v šatně, se kterými mi bylo nebo je fajn.
Pravidelně pořádáte pěveckou soutěž Junior Talent v Mostě, kterou sám moderujete. Objevil se v ní někdy soutěžící, který by vám „vyrazil dech“?
Soutěže se účastnila spousta talentů. Organizujeme ji už nějaký ten rok. Hned v prvním ročníku se nám objevila talentovaná slečna, mohu říct, že i skvělá kamarádka, se kterou se můžeme vídat pravidelně na televizních obrazovkách. Zároveň jsme se spolu vídali na jevišti v Dětech ráje nebo v Kapce medu pro Verunku. Byla to Míša Sejnová, která o několik let později zasedla i v porotě soutěže. V posledních letech se představila spousta výrazných talentů v nejmladších kategoriích.
Kdo třeba?
Například Tereza Drábková, která hrála v seriálu Vyprávěj nebo v projektu ČT Nevinné lži. Dalším výrazným talentem je určitě Josef Fečo, kterého za několik týdnů budeme moci vidět v Hudebním divadle Karlín v roli Pugsleyho v muzikálu The Addams Family.
Napadlo vás někdy, že byste se sám přihlásil do nějaké takové soutěže?
Dokonce jsem před lety v jedné talentové soutěži byl. Jinak jsem projížděl různé pěvecké soutěže v rámci studia na základní umělecké škole.
Jak jsme uvedli, kromě muzikálů i moderujete. Jste si jistější víc jako moderátor nebo zpěvák?
Ono se nedá říct, v čem jsem si jistější. Ve zpěvu je to jasné. Tam musíte zpívat to, co je v notách. U moderování mě baví to, že můžu improvizovat. Nejraději mám neformální akce, kdy nemusím číst slovo od slova. Super jsou zrovna třeba soutěže, maturitní plesy a podobné akce.
Moderování je také velká zodpovědnost. Stal se vám někdy nějaký trapas?
Trapasů se mi pár stalo. Pamatuji si, když jsem měl jednu z prvních zkušeností, že jsem uvedl účinkující a oni nikde. Tak jsem je šel hledat. Odešel jsem z jeviště a lítal po zákulisí. To mi bylo asi sedmnáct. Také se mi jednou stalo, že jsem měl scénář, kde jsem měl poznámky. Připravil jsem se, papír jsem si vložil do desek. Vyšel jsem na jeviště, otevřel jsem desky a v deskách byl úplně jiný papír.
Jak jste na tom s trémou?
Čím jsem starší, tím víc trému řeším. Jeden čas jsem říkal, že trému nemám, že je to spíš zodpovědnost. No poslední dobou je to zodpovědnost i tréma. Jestli to bude čím dál tím horší, tak budu mít trému i z pozdravu.
V produkci ZUŠ F.L. Gassmanna jste si zahrál v muzikálu Kleopatra, a to Marca Antonia a Pothina. Máte raději historické postavy nebo jsou vám bližší ty současné?
Všechny postavy jsou svým způsobem zajímavé. Mám rád pestrost, kterou nejen divadlo přináší. Je skvělé skákat z postavy do postavy. Ono odehrát dopoledne čerta v Kapesce, večer zbrojnoše a mnicha v Noci na Karlštejně a druhý den večer hrát Šoumena v Dětech Ráje, to ani nemáš čas přemýšlet, co je ti bližší. Za všechno, co jsem měl možnost si zahrát, jsem rád. Ještě bych si rád zahrál nějakého historického nebo současného „záporáka“. Určitě by to byla zajímavá zkušenost.
Navštěvoval jste hodiny zpěvu u Lídy Nopové. Co vás přivedlo zrovna k ní?
K Lídě Nopové mě přivedl zájem o zpěv. V současné době to trochu víc zanedbávám. Převážně z časových důvodů. Musím ale říct, že za spoustu věcí vděčím právě paní profesorce Nopové. Neméně za spoustu věcí vděčím i Richardu Řeřichovi, který mě učil v ZUŠ v Mostě. Bylo a je se mnou hodně práce.
Nyní sám zpěv vyučujete…
Ano, zpívání učím na základní umělecké škole v Mostě. Přivedlo mě k tomu to, že sem chtěl předávat zkušenosti, které jsem za spoustu let načerpal během studia nebo na samotném divadle, popřípadě v kapele.
Pracuje se vám s dětmi dobře?
Musím říct, že práce s dětmi je úžasná záležitost. Při individuální výuce vidíte na každém žákovi pokroky. U někoho to jde pomalu, u někoho rychleji. Ale vždy to je vidět. Také mě baví, že v případě nejmladších žáků musíte být i trochu herec. Nemůžete být přísný pan učitel za katedrou, ale musíte si s nimi trochu hrát. Zároveň při výuce musíte vycházet z individuality a přirozenosti každého žáka. Je to krásná práce.
Co vy a vaše koníčky?
Na koníčky moc času nemám. Ono to, co dělám, je pro mě i koníček. Jsem rád, že mohu říct, že je mi práce koníčkem. Ale když už se najde čas, tak mám rád odpočinek v sauně a plavání. Moc rád cestuji. Co se sportu týče, rád si zahraju bowling. Je to sport, že jo? Nejradši ale ve volných chvílích trávím čas s rodinou a přáteli.
Text: Iveta Koulová
Foto: archiv Honzy Höniga
