Ztvárňuje hlavní role v muzikálech Divadla Kalich a zpívá s kapelou. Televizní diváky si získala účinkováním v oblíbených seriálech Ordinace v růžové zahradě a Ulice. Herečce a zpěvačka Michaela Doubravová nám toho řekla dost o muzikálu Rent, který bude mít premiéru české verze.
Máte dost nabitý diář. Co vás však zaměstnává nejvíc v těchto dnech?
Zrovna máme před premiérou Rentu, takže momentálně mě nejvíc zaměstnává práce na tomto muzikálu. Musíme zkoušet každý den, včera jsme měli dokonce třináctihodinovou zkoušku. Jinak večery trávím většinou v Divadle Kalich.
Rent se zkouší už potřetí. Není to pro vás už trochu stereotyp?
To ne. Naopak, je dost zajímavé, že s tou češtinou se to nějakým způsobem posunulo. Přestože jsem v angličtině všemu rozuměla, přeci jenom jsem si to při zpívání podvědomě překládala do češtiny. Takhle jsou ty emoce dřív a mám pocit, že jsou i přirozenější.
Jak se vám zkouší česká verze s americkým režisérem Stevem Josephsonem?
Je pravda, že ta jazyková bariéra je docela těžká, a proto máme na zkouškách mého bráchu Ondru, který nad českým překladem dohlíží. Jinak představení bude až na pár drobných změn pořád stejné, takže po nás Steve nechce nic jiného.
Myslíte, že česká verze překoná tu anglickou?
Originál je originál. Ale česká verze mě baví, je to krásné.
Viděla jste Rent i v jiném uvedení?
Ano, asi před dvěma lety na Slovensku. Ten muzikál miluju už dlouho, a jak jsem to viděla poprvé „live“, tak jsem z toho skoro nic neměla, protože jsem to celé probrečela. Byla jsem dojatá, že to vůbec můžu vidět (smích). Předtím jsem viděla film a záznam z broadwayského představení.
Někde jsem četla, že Mimi je vaší vysněnou rolí.
To je pravda. Přála jsem si ji hrát od svých třinácti let, kdy jsem si zamilovala filmovou verzi. Studovala jsem sice činohru, ale účastnila jsem se konkurzu na muzikál jenom proto, abych si jednou zahrála právě roli Mimi. Jsem moc ráda, že se mi to splnilo!
Čím vás Mimi tak dostala?
Tím, že je ta postava strašně bohatá. Je to žena vamp, zároveň dost křehká, zranitelná. Je tajemná, ale také otevřená. Prostě krásná bytost, a kdybych ji potkala, určitě bych si s ní rozuměla (smích).
Máte s postavou něco společného?
Rozhodně nemáme společnou závislost na drogách, HIV (smích). Ale určitě máme podobný styl oblékání.
Rogera hraje váš skutečný přítel. Jaké to je?
Hlavně jsem na Romana pyšná, a je to super s ním hrát. Horší je, když zkouší s mojí alternací, se kterou se musí líbat (smích).
Koukám, že jste žárlivá!
No, žárlíme oba, je to takové to vzájemné popichování se. Každopádně žijeme v tak krásné symbióze, že když jsme spolu na jevišti, je to zkrátka ráj. Ty pocity jdou samy, ani není potřeba něco hrát.
Hrajete spolu hned v několika představeních. Necítíte občas tzv. „ponorku“?
Ani ne. Ono se sice zdá, že jsme neustále spolu, což je sice pravda, ale potkáváme se především pracovně. Doma se kolikrát moc nevidíme. Teď jsem třeba byla s Kalichem v Bratislavě, pak byl zase pryč Roman… Doufám, že o Vánocích si pro sebe najdeme alespoň jeden volný den.
Když se ještě vrátíme k Rentu, řídíte se krédem „žít se dá jen dnes“? Nebo přemýšlíte o budoucnosti?
Ano, mám to napsané všude doma. Všechna motta, co se týče Rentu, ctím a řídím se jimi. Nějakým způsobem mi to usnadňuje život. Třeba když se rozhoduju, jestli mám někam jít, řeknu si: „Tak sakra, žiju jenom dneska!“ Samozřejmě musím mít plány, kdy co budu hrát, ale jinak vedeme s Romanem spíš bohémský život, pořád děláme něco jiného. Nemáme rádi stereotyp. Budoucnosti necháváme volný průběh.
Takže nemáte představu, kde se vidíte tak za dvacet let?
Co já vím, co bude za dvacet let? Možná mi hrábne, pojedu do Indie a bude ze mě třeba mnich (smích). Teď vážně. V tu dobu mi už bude táhnout na pětačtyřicet, to bych určitě chtěla děti, dělat minimálně to, co teď. Ráda bych se také vrátila k činohře. A pak bych si přála zapojit koníčky do mého pracovního života.
Které?
Vlastnit bezlepkovou restauraci, ve které bych sama vařila, a mít svou kolekci oblečení, ráda ho navrhuji. No, je toho docela dost. Ale myslím, že to je dobře. Člověk si musí klást nějaké cíle, aby mohl pořádně žít.
Text: Michaela Rochovanská
Foto: Michaela Wenigerová
