Centrum východní dramatiky – tak zní podtitul Divadla Komedie, který se snaží probouzet k životu díla bohužel často opomíjených autorů východních proveniencí. Nově vzniklé představení na tento podtitul opět upozorňuje. V hlavních rolích Zločiny.ženy.doc se představují surovost a syrovost ženské věznice.
Tentokrát se Divadlo Komedie rozhodlo zabrousit do ruských uměleckých vod a režisér Ondřej Mataj zinscenoval dokumentární hru moskevské režisérky a novinářky Varvary Fajer nazvanou Zločiny.ženy.doc.
Varvara Fajer vedla dialogy s odsouzenými ženami v ruské věznici ve vesničce Šachovo, z čehož následně vznikla série rozhovorů. Ruská novinářka chtěla tímto počinem pomoci psychicky hlavně sama sobě. Byla totiž hluboce zamilovaná do muže, který jí velmi ublížil, a ona toužila po pomstě. K revanši však stále nemohla sebrat dostatečnou dávku odvahy a síly. Varvara se tak rozhodla navštívit a osobně vyzpovídat vězenkyně, jež vraždu svého muže dotáhly až do zdárného konce. Kromě hledání psychické úlevy a podpory si Varvara k vězenkyním přišla vlastně i pro praktické rady a pro pomoc s plánováním zabití nenáviděného chlapa.
Představení v komorním intimním prostoru
Co rozhodně přidává na plusech této inscenaci, je fakt, že se Zločiny.ženy.doc hrají v komorním duchu s hledištěm na jevišti. Tedy pokud jste stejní stydlíni (pejorativněji řečeno asociálové) jako já, může vás tohle zprvu vlastně spíše vylekat, neboť se budete bát, že komorní verze představení znamená zapojení diváků do hry (obzvlášť pokud vás podobně jako mě napadne sednout si do první ze tří řad). Nicméně tato obava se po chvíli rozplyne a divák naopak dojde k závěru, že být tak blízkým svědkem hry znamená mnohem větší dávku autentičnosti a dramatičnosti.
Navíc po celou dobu představení obchází jeviště bachař věznice, kterého bez jediné chybičky a zaškobrtnutí ztvárnil mladý nadaný herec Jan Hofman. Ten se kromě bachaře ujal také rolí všech mužských postav, o kterých je v rozhovorech zmínka. Hercova bohatá škála grimas a gestikulace je vskutku obdivuhodná.
Skvělou hru plnou emocí a sarkasmu vyhnaného doslova ab absurdum předvedly tři ústřední ženské postavy, a sice navenek drsná, ale ve skutečnosti ublížená duše Varvara Fajer v podání Kristýny Leichtové a dvě drsné, oprsklé a životem protřelé vězenkyně Olga (Pavlína Skružná) a Bella (Eva Vrbková). Nutno říct, že všechny tři herečky se do svých rolích dokázaly na maximum vžít a dané role jim opravdu sedly.
Celou inscenaci také poutavě doplňuje hudba houslistky Veroniky Linhartová a neobyčejného umělce, který si přezdívá KITTCHEN.
I přes vynikající herecké výkony a samotný přitažlivý námět hry se druhá polovina dvouhodinového představení zdála být trochu nudnější a zkrátka dějově i výkonnostně slabší než první část. Druhá část je složená zejména z dialogů Belly a novinářky Varvary. Varvara zde dostává od vězenkyně rady, jak se se svou bolavou záležitostí vyrovnat, zatímco v té první polovině hraje prim vězenkyně Olga. Nakonec se tedy zdálo, že celé představení nejvíce táhla právě Pavlína Skružná a scény bez ní nebyly tak temperamentní a dynamické.
I přes línější druhou polovinu je stále nová inscenace rozhodně povedená a má v rukávu několik trumfů. Pokud milujete černý humor, ironii a občas proklínáte mužské pokolení, vězte, že tahle přisprostlá hra z prostředí drsné ženské věznice, která si nebere servítky, vás bude bavit.
Text: Adéla Očenášková
Foto: Divadlo Komedie