V létě padla poslední klapka nové pohádky Zdeňka Trošky Čertoviny, která do kin vstoupí už 4. ledna. Objeví se v ní mnoho známých českých herců, ale i nové tváře. Jednou z nich je i Richard Jaroslav Müller, představitel jedné z hlavních kladných rolí. V opozici mu pak stojí ostřílený herec Míra Nosek.
Jaké jsou jejich postavy? Jak na natáčení herci vzpomínají? Nejen na to jsme se jich zeptali v našem rozhovoru při neskutečně příjemném rozhovoru u Míry na terase.
Jak se jmenuje vaše postava a jak byste ji popsali?
Ríša: Mírova postava se jmenuje sedlák Kopyto a je to takový sebevědomý, bohatý kluk, který usiluje o Haničku (Sára Sandeva, pozn. redakce) a myslí si, že si ji její lásku může koupit.
Míra: Ríša hraje kladnou postavu čeledína Honzy, který pracuje u otce krásné Haničky, kterou má rád.
Ríša: Přesně tak, já jsem takový dobrák, ale na druhou stranu odvážný a odhodlaný za svou milou bojovat, protože jsem v právu. To si myslím, že máme společné.
Míra: Ta moje postava je opravdu záporná a umí dobře kalkulovat. Haničku nechce ani tak proto, že by ji miloval, ale protože je bohatá a vidí v tom veliký obchodní potenciál, jak své jmění rozšířit, čemuž se nebrání ani otec Haničky (Oldřich Navrátil, pozn. redakce). Svůj plán si chce splnit za každou cenu, dokonce sáhne i po smrtících zbraních, ale víc už neprozradím.
Jak jste se k roli dostali?
Ríša: Přes casting, a to díky produkční v divadle Rokoko, kde hraji v jedné inscenaci. Pan režisér Troška hledal představitele mé postavy a dostal na mě tip právě od této paní.
Míra: Já jsem byl přímo osloven právě paní Lupáčovou z Rokoka, protože jsem s ním rovněž spolupracoval, takže mě se casting vyhnul.
A jaká vůbec byla s režisérem Zdeňkem Troškou spolupráce?
Míra: Myslím, že pan Troška patří mezi režiséry, kteří pohádky točit umí. Já jsem byl velmi mile překvapen jeho profesionalitou. Byl vždy skvěle připraven, věděl, co a jak bude točit a z toho důvodu jsme prakticky vždy končili dříve, než bylo v plánu. Zatímco my jsme si pak užívali volno, Zdeněk se jel podívat např. na lokaci, kde se točilo druhý den.
Ríša: To můžu jen potvrdit. I když jsme šli večer popít, dal si s námi jedno pivo a šel se na druhý den vyspat.
Znali jste nějaké své herecké kolegy ještě před natáčením?
Ríša: Neznal jsem nikoho, ale sešli jsme se skvělá parta, takže jsme se skamarádili rychle.
Míra: Já jsem znal Kubu Prachaře.
Na co z natáčení vzpomínáte?
Ríša: Toho je hodně, ale co bylo velmi milé, tak určitě vstřícnost obyvatel v místech natáčení. Pamatuji si, jak třeba v hotelu v Netolicích, kde jsme bydleli, nechali otevřený bar jen kvůli nám, přitom by dávno zavřeli.
Míra: Tak já nezapomenu hned na svůj první natáčecí den a večer předtím. Přijel jsem kolem jedenácti večer do hotelu. Potkal jsem se s Kubou Prachařem a navrhl, že dáme jedno pití. Kubovi se moc nechtělo, protože jsme druhý den točili, ale nakonec jsme šli, no a doslova jsme se vožrali. Končili jsme v osm ráno a klapka byla v devět. Tím to ale nekončilo. První obraz se točil na statku, kde bylo plno slámy, no a já mám sennou rýmu, takže jsem dostal alergickou reakci a kýchal. Pak jsem si zlomil kotník, když jsem blbě šlápnul. No a vrcholem bylo, když jsem se chtěl chytnout takového kovového držátka, tedy v domnění, že je to držátko, a on to byl kahan, takže si domyslíte, co se stalo.
Jak se konkrétně vám dvěma spolu hrálo?
Míra: Skvěle. Ríša je milej kluk, mám ho rád, akorát jsme neměli moc společných scén.
Ríša: S Mírou se mi točilo skvěle, i když, jak už Míra říkal, jsme spolu vlastně ani moc netočili. Myslím, že jsme ani neměli dialog, jen jsem mu vodil koně nebo se na něj zle koukal. Bylo ovšem skvělé ho při hraní pozorovat, například ve scéně v krčmě, kde hraje s panem Navrátilem. To mě fakt bavilo a z jejich hraní jsem dost čerpal.
Na natáčení pohádek se často pracuje se zvířaty, obzvláště s koňmi…
Míra: Já jsem při natáčení na koni jezdil, je to rozhodně veliká zkušenost. Hlavně herečtí koně jsou zvyklí na ledacos. Jak nám říkali profíci, co s nimi pracují, je dobré se nechat vést instinktem, nebát se, kůň to vycítí, a hlavně oni ví, co dělat. Zatímco my herci jsme před klapkou nervózní, koňům je to jedno.
Ríša: Tak já jsem si na koni nezajezdil, jen jsem je vodil.
Proč by diváci měli přijít do kina právě na tuto pohádku?
Ríša: Z mnoha důvodů. Jako jeden z nich uvedu, že má opravdu skvělou kameru Davida Ployhara. Natočené obrazy jsou fakt krásný, vypadalo to na nich často lépe než naživo. A na své si přijdou nejen děti, ale i dospělí – máme tam třeba několik dvojsmyslných písniček.
Míra: Pojďte!
Na závěr nám prozraďte… Co vaše plány do budoucna?
Ríša: Já nerad plánuju. Čeká mě práce v Hybernii, Rokoku, natáčení videí pro Slevomat. A uvidím, co bude dál.
Míra: Chtěl bych míň pracovat, abych měl taky trochu více volna a mohl se věnovat svým koníčkům, jako je třeba potápění.
Text: Adéla Špulková
Foto zdroj: Instagram pohádky Čertoviny, ČSFD