Už dlouhých patnáct let působí na české hudební scéně. Kapela Dymytry, která nabízí své široké fanouškovské základně tvrdou muziku, zaznamenala v posledních letech obrovský progres. Má za sebou několik vydaných desek, megakoncert pro více než čtyři tisíce příznivců i šesté místo v anketě České slavík. Co říká frontman Jan „Protheus“ Macků na zmíněné úspěchy a jaké má plány do budoucna?
Jak jste se dostal ke zpěvu? Chtěl jste se odmala živit hudbou?
Oba rodiče mám profesionální hudebníky, takže jsem v tom vyrostl. Odmalička jsem trávil spoustu času v Hudebním divadle Karlín, znal jsem ve staré budově kdejakou skulinu a schovku. Chtěl jsem se živit hudbou od chvíle, co jsem pochopil, že se člověk něčím musí živit.
K Dymytry jste se připojil v roce 2005, dva roky po jejím založení. Jak vzpomínáte na toto období?
Byly to super časy. Byli jsme plni elánu a sebedůvěry a taky nápadů. Nápadů mám pořád spousty, sebedůvěra ovšem dostala léty praxe dost trhlin. No ale elánu mám pořád na rozdávání!
Dnes už kapela působí na scéně dlouhých patnáct let. To je úctyhodné číslo…
Letí to jako voda. Odehráli jsme za ty roky přes tisíc koncertů. Jsou z nás tátové od rodin. Ale pořád nás to neskutečně baví!
Jak se zrodil nápad začít vystupovat v maskách?
Po mém nástupu do kapely jsme odehráli dva koncerty bez nich a po cestě z toho druhého, z Českého Krumlova, jsem jentak plácnul „co hrát v maskách“ a náš kapelník už to všechno zařídil. Jako vždycky (smích).
Někteří to těžce nesli, srovnávali vás třeba se zahraniční kapelou Slipknot.
Jasně. Někteří prostě pořád něco těžce nesou. Ale tací nás nikterak nezajímají.
Hodláte je někdy sundat?
Sundaváme je po každém koncertě. Ale jestli napořád, to je fakt ve hvězdách. V dobách, kdy jsme byli mladí, krásní a nezadaní, mě to trochu mrzelo, že mě nikdo nepoznává mimo pódium. Teď už je to jedno (smích).
V posledních letech jste zaznamenali obrovský „boom“, i když vás nehrají ani žádná komerční rádia. Čemu obě tyto věci přikládáte?
Já o žádném boomu nevím. Prostě jsme patnáct let koncertovali sto koncertů za rok a postupně přesvědčovali lidi, že stojí za to na nás přijít. Samozřejmě pro toho, kdo nás poznal až teď, to může vypadat jako boom, ale je to hodně let neustálýho koncertování a spousta práce.
V loňské anketě Slavík jste se dokonce umístili na skvělé šesté příčce. Co jste na to říkali?
A já mezi zpěváky na devátém (smích). Samozřejmě nás to potěšilo. S touhle anketou, ani žádnou jinou, nestojíme ani nepadáme. Ovšem, že to člověka potěší, to je snad jasná věc.
Kdo píše ve skupině texty? Máte nějak rozdělené role?
Co se týče textů, máme role rozdělené jasně, všechny píšu já. Kluci se tak nějak rovnoměrně starají o muziku.
Máte nějaké písničky, na které se vyloženě těšíte, až je zahrajete fanouškům na koncertech?
Já se těším na celý koncert. Za všema textama si stojím, za žádný se nestydím. Nějaké pecky hraju radši, jiné méně, ale celkově mě to prostě baví.
V loňském roce jste uspořádali zatím největší koncert „Monstrum“. Jak jej hodnotíte?
Co říct k vyprodané sportovce? Neskutečná radost, velkej zážitek, velká odměna za neskutečnou kupu práce. Moc nás potešily reakce lidí. Fakt mraky jich psalo, že show, kterou jsme předvedli, ještě neviděli. Myslím, že v naší lize a v našich poměrech jsme fakt nasadili laťku vysoko. Samozřejmě to nejde srovnávat s Kabátem nebo Lucií, to je hodně jinej svět. Myslím, že je potřeba Monstrum vidět a udělat si svůj názor.
Chystáte z megakoncertu i nějaký DVD dokument? Případně kdy jej plánujete vypustit do světa?
Bude DVD, termín vydání je zatím překvápko.
Letos dokonce uspořádáte další dvě velké show. Proč jste se tak rozhodli?
Hodně lidí nám psalo, že si to neskutečně užili a chtěli by to vidět znova. Hodně lidí psalo, že je neskutečně mrzí, že se tam nedostali. My jsme si to užili úplně neskutečně. Tuhle akci prostě chceme zopakovat!
Bude v něčem jiná, než ta předešlá?
Je to Monstrum. Chceme, aby se to stalo synonymem pro fakt monstrózní koncert Dymytry. Jiný to bude v tom, že tentokrát to nebude jeden koncert, ale dva, a to 19. 12. v Praze ve Fóru Karlín a 21. 12. v Ostravě v Trojhalí Karolína.
Momentálně objíždíte české festivaly. Který vás zatím nadchl nejvíc?
Mě osobně prostě baví hrát. Hrajeme hodně koncertů, hodně festivalů a já jsem v podstatě všude rád. Že by mě něco vyloženě nadchlo, to asi ne. Někdy je příjemnější zahrát si na menší rodinné akci, kde si nás váží, než na megafestivalu, kde se k nám někteří chovají jako k předkapele. Vždycky je to o lidech.
Po „české“ sezoně absolvujete turné v Německu. Jak se těšíte na tuto zkušenost?
Pro mě osobně je to velká spousta práce a nervů s učením se komplet repertoáru v angličtině. Těším se moc na zkušenosti, těším se na nové prostředí a nové lidi. Ale nervy z toho mám, to je jasný.
Chystáte další spolupráci se skupinou Arakain? Máte za sebou několik společných koncertů i úspěšně nahraných skladeb.
Naše společný turné byly obě neskutečný! Velká škola, velká sranda. Ovšem zatím nic dalšího neplánujeme. Nic se nemá přehánět.
Vy osobně kromě zpívání učíte i na vysoké škole. Je těžké skloubit tato dvě zaměstnání?
Je to velice těžké. V první řadě mám rodinu, ta je nejdůležitější, to ostatní je jenom práce, byť mě oba světy neskutečně baví a naplňujou. Stále častěji si připadám jako blázen, hrnu před sebou tunu věcí. Ale tak to prostě je a já se nechci zříct ani jednoho poslání. Kromě toho rozjíždím hodně velký projekt VeryHero, ve kterém chci motivovat lidi, hlavně ty mladé, aby si trochu všímali světa kolem sebe. Aby jim nebylo jedno, když se na zastávce udělá někomu blbě a tak… dokupy je to jeden velkej masakr a nespavost (smích).
Co na váš „dvojí život“ říkají vaši blízcí?
Na to se zeptejte manželky (smích). Věřím, že ví, že dělám maximum pro rodinu. V hospodě s kámošema jsem nebyl asi tak 3 roky.
Co byste ještě rád v hudbě dokázal?
Já bych rád dokázal ještě hodně věcí, nejen v hudbě. Chci zpívat dokud to bude bavit mě a dokud budu bavit lidi. Chci taky pomoct přírodě v boji se suchem. Makám na stroji, který, doufám, bude umět zalesňovat pouště. Chci udělat z VeryHero symbol dobrý vůle, ochoty a snahy pomáhat si navzájem. A chci se na maximum věnovat rodině. Tak snad někdo vymyslí cestování v čase, nebo aby den měl 120 hodin (smích).
Kdy můžeme očekávat další desku?
Na jaře příštího roku, pokud mně nebo našemu kapelníkovi nepraskne pumpa (smích).
Přečtěte si také: Dymytry chystají další dvě monstrózní show. Vydávají i nový videoklip
Po prázdninách chystáme soutěž o vstupenky na oba chystané megakoncerty Monstrum. Sledujte nás i na Facebooku, ať vám neunikne!
Text: Jan Rochovanský
Foto zdroj: Facebook kapely Dymytry