Dlouhá léta ho znali spíše jen zarytí muzikáloví fanoušci, to se ale pomalu mění. Jednatřicetiletý Ladislav Korbel je totiž jednou z hvězd „nováckého“ hudebního pořadu The Voice, kde mu koučuje jeho kolega z divadla, frontman Kábátů Josef Vojtek. Co ho do show přivedlo, jak se seznámil se svou přítelkyní a proč se živí především jako „obchoďák“? To a mnohem více se dočtete v našem rozhovoru.
Láďo, dozvěděla jsem se o tobě, že pracuješ jako obchodní zástupce. To mi vysvětli, vždyť jsi přeci muzikálový zpěvák…
Ano, jsem taková rozdvojená osobnost (smích). Rád to vysvětluji tak, že zpívání a muzikál je pro mě koníček, který mi přerostl v druhou práci. Každopádně v současné době pracuji jako Business Manager pro společnost Argia, která se specializuje na průmyslová LED osvětlení. Já komunikuji se společnostmi a dohlížím na celý projekt, od zadání, přes světelně technickou studii, cenovou nabídku, komunikaci mezi techniky, až po realizaci.
A čím ses ještě v minulosti musel mimo umění živit?
Má první práce byla v mém rodišti v Ostravě na Vysoké škole báňské, kde jsem působil jako IT administrátor. Pak přišla soutěž „Robin Hood – Cesta ke slávě“ a já šel za svým snem do Prahy. V Praze jsem nastoupil na svou první obchodní pozici do firmy Adart computers, která byla mým zaměstnavatelem šest let. Následně to byly pozice Key Account Managera ve společnosti Ctech (IT služby v oblasti PR, marketingu, 3D modely, virtuální realita), Obchodně technický zástupce společnosti S-tools (nářadí, nástroje pro kovoobrábění, metrologie).
Vidíš v pracích „mimo obor“ nějaké výhody?
No, abych pravdu řekl, studoval jsem elektrotechnickou průmyslovku se zaměřením na IT, takže mimo obor je pro mě vlastně zpěv, tanec a herectví (smích). Vzhledem k tomu, že se mi ale daří i na tomto poli, asi nějaké výhody ta má „nevzdělanost“ může mít (smích).
A jenom hraním muzikálů se tedy nedá vůbec uživit?
To je těžké říct, spíš vnímám umění jako velice nejistý obor. Každý muzikál, který zkoušíte, je vlastně taková sázka. Nikdy nevíte, jak se bude divákům líbit, jak dlouho se bude hrát. Takže své pracovní nastavení podávám tak, jako když má podnikatel více firem, snažím se tím vlastně snižovat riziko výpadku příjmu.
Litoval jsi někdy, že ses vydal uměleckým směrem, a ne třeba tím sportovním? Prý si hrál odmalička hokej…
Ano, hokej jsem hrál od svých pěti let, ale nikdy jsem nepatřil ke špičce a tedy těm pár vyvoleným, kteří se hokejem mohou živit, takže mé ambice na NHL zanikly asi v sedmnácti letech.
A hokej tě už pustil úplně?
To určitě ne. Hokej zůstal mým koníčkem a jsem moc rád, že mám možnost si jej s přáteli a známými v Letňanech zahrát aspoň jednou týdně.
Momentálně tě můžeme sledovat v hudební soutěži The Voice. Co tě tam přivedlo?
Impulsů bylo více, ale hlavní důvod byla ta výzva a bilance nad mým koníčkem, nebo druhou prací, či jak to nazvat. Zkrátka jsem si řekl, že bude fajn vzít to jako takový test, jestli je pro mě hudební svět to pravé. Jestli zaujmu i mimo divadelní prkna, když se budu prezentovat pouze hlasem, pouze jako Láďa Korbel, a ne jako postava, kterou ztvárním v muzikále. Pokud ano, zvážím to, zda se věnovat více zpěvu a kariéře v showbusinessu, nebo naopak nechám vše tak, jak je, anebo se budu více věnovat práci Business managera.
Spadáš do týmu Pepy Vojtka, který je tvůj kolega. Na kterých projektech jste se kdysi potkali? A jaký je jako kouč?
S Pepou se známe skoro deset let, poznali jsme se v muzikálu Hamlet, dále to byly muzikály Casanova, Adam a Eva, Mefisto a Čas růží. Jako kouč je samozřejmě vynikající, vždy, když mi něco poradil v divadle, bral jsem ho jako autoritu se spoustou zkušeností, v The Voice ale neřešíme divadlo, tady naopak přemýšlíme nad koncertem, což já už za deset let v divadle trochu zapomněl, takže to je taky důvod, proč jsem do této soutěže šel.
V jeho týmu byla kdysi i tvoje kolegyně z Iaga Markéta Poulíčková. Dávala ti třeba nějaké rady?
S Markétou jsme se o Voice pobavili, ale bylo to spíše o vzpomínání na to, jací lidé byli v soutěži s ní, co jí soutěž přinesla a jak jsou přípravy i samotné natáčení náročné.
Jak reagovalo tvoje blízké okolí, když tě vidělo v jednom z aktuálně nejsledovanějších pořadů?
Samozřejmě se ozvalo více lidí, se kterými jsme na sebe neměli poslední dobou moc času. Bývalí spolužáci, přátelé z dětství. Popřáli mi úspěch a slíbili jsme si, že se musíme potkat, nebo že dorazí na koncert či na některý z muzikálů, ve kterých teď působím.
Čteš si třeba komentáře k tvým vystoupením, co se objevují na sociálních sítích?
I když jsem si to zakázal, tak jsem nevydržel a něco si přečetl a někdy i zareagoval. Každého samozřejmě potěší pochvala a také nějaká konstruktivní kritika. Na několik reakcí, které mě zaujaly, jsem zareagoval a moc mě potěšilo, že ty kladné reakce převládaly. Nicméně mrzí mě dnešní trend „hejtrů“, kteří člověka vůbec neznají, z komentářů jde poznat, že jim nejde o nic jiného než jen o urážky, a to je smutné. Často je to proto, že třeba znají někoho, o kom si myslí, že by si tuto pozornost zasloužil více. A tedy ten úspěch jen přejí jinému zpěvákovi. Já si z toho nic moc nedělám, ale takový člověk by se měl zamyslet, zda mu stojí za to někomu kazit jeho sny a brát mu to štěstí, které v takové situaci zažívá poprvé a možná naposled, anebo aspoň reflektovat své pocity formou konstruktivní kritiky.
Nejspíš se teď kolem tebe bude točit plno fanynek. Jsi připravený na slávu?
Ano, dá se říct, že se mi teď dostalo více pozornosti, ale jak rychle se to objevilo, tak rychle to může zmizet, nedělám si iluze, že bych se stal přes noc nějakou přední hvězdou české hudební scény. (smích) V tomto je mi rozhodně příkladem Pepa Vojtek, který je stále skromný a pokorný člověk, přestože je to jeden z našich nejúspěšnějších zpěváků. Tak se budu snažit chovat i já, ať už budu mít na koncertě desítky diváků nebo tisíce…
Příznivkyně asi nebudou úplně oblíbené u tvé přítelkyně, že?
Janička to zvládá skvěle! Ale musím říct, že slečny a třeba i muži, kteří mi píší, vlastně píší opravdu rozumně a převládají zprávy s podporou, pochvalou nebo i s nějakou konstruktivní kritikou. Přišlo samozřejmě i pár pozvání na rande, ale ty jsem se slušností odmítl.
Někteří zpěváci dokonce své protějšky tají, aby byli atraktivní právě pro fanynky. Co si o tom myslíš?
To je otázka asi na ty, kteří to takto dělají, i když si nemyslím, že důvod tajností okolo partnera nemusí být kvůli zachování přízně fanynek. Někdy je to spíše i o nějaké ochraně soukromí.
A prozradíš nám, jak jste se s partnerkou poznali? Je také z oboru?
S Janičkou se známe už dlouho, poznali jsme se v Ostravě v tanečním klubu, za který jsme tancovali. Tím tedy i trochu odpovídám na otázku, zda je z oboru. Věnovali jsme Latinskoamerickým tancům a Janička v nich patřila do top 30 v ČR, ale do muzikálu se zatím nehrne. Tehdy jsme ještě měli každý jiného partnera, takže na vztah jsme si počkali asi osm let. Pak se naše cesty potkaly, jiskra přeskočila a už jsme spolu přes čtyři roky.
Jak spolu nejraději trávíte čas?
Vzhledem k tomu, že pracuji jako Business manager, takže všední dny cca od 8 do 17 hodin, divadlo hrajeme čtvrtek až neděle, v sobotu často dvojáky, tak toho volného času moc nezbývá. Když ale čas máme, trávíme ho třeba procházkou s pejskem, vyjížďkou na in-line bruslích, zajdeme si spolu i do fitness nebo dáme tělům odpočinout ve wellness. Aspoň jednou týdně si zajdeme na nějakou hezčí večeři, ale pěkný večer je i se sklenkou vína doma u filmu.
Teď ale nejspíš budeš mít času ještě méně. Co máš v plánu po The Voice? Víš už, co bys zpíval jako sólový zpěvák?
To je těžké říct, lidi mě stále více znají jako muzikálového zpěváka a když mě tedy chtějí na své večírky, firemní akce, plesy atd., tak je to většinou s „muzikálovým programem“. Je ale možné, že teď mi The Voice otevře jiné možnosti a já upravím program, se kterým vystupuji. Vlastní tvorbu mám, ale jsem dost sebekritický a bude určitě trvat, než to pustím do světa, pokud vůbec. Takže spíše je pravděpodobné, že si nechám napsat písně od zkušenějších autorů, kteří se věnují hlavně psaní.
A máš nějaký konkrétní pracovní cíl?
Aktuálně je třeba se hodně věnovat mé civilní práci. Dále rozhodně hodlám pokračovat v práci v divadle, přes léto bych měl nastudovat další nový muzikál. A dále je třeba zapracovat na nějaké vlastní tvorbě, nebo spíše se spojit s autory, kteří pro mě napíší něco na míru a třeba mi i pomohou najít žánr, který mi bude nejvíce vyhovovat. Plány se snažím mít vždy smělé, ale zároveň realistické. Tak doufám, že se mi bude dařit tyto cíle plnit a že se výsledky mé práce dočkají pochopení a úspěchu.
Text: Michaela Rochovanská
Foto zdroj: Monika Seidlová, muzikál Iago
