Před pár dny oslavila sedmadvacáté narozeniny, je majitelkou jednoho z nejhezčích hlasů v České republice, má za sebou premiéru v muzikálu The Bodyguard a jejím symbolem je růžová barva. Tereza Mašková je nepřehlédnutelná zpěvačka, kterou jsme pro vás zkrátka museli vyzpovídat.
Máte již za sebou pár představení The Bodyguard, který je pro vás první muzikálovou příležitostí. Jak jste se „zabydlela“ v muzikálovém světě?
Musím se přiznat, že zezačátku jsem z toho byla hrozně nervózní. Čekal mě nový kolektiv a pro mě vlastně takový krok do neznáma. Tak jak píšete, první muzikálová příležitost a rovnou hlavní role. A musím říct, že se mi v divadle moc líbí, moji kolegové mě vždy podrželi, když byla potřeba, poradili a přijali mě s otevřenou náručí. Sedli jsme si jak po lidské stránce, tak té pracovní.
Bylo pro vás ze začátku těžké skloubit zpěv, herectví a tanec?
Tanec miluji a už jsem měla několik příležitostí zpěv a tanec spojit, takže to bylo v rámci možností v pohodě. Obtížnější pro mě bylo herectví. Samozřejmě jsem herectví měla na konzervatoři, akorát jsem se tomu už potom nevěnovala a na prvním místě pro mě byla pěvecká kariéra. Bylo pro mě obtížné odhodit stud, protože vedle sebe mám vynikající herce. Říkala jsem si věci typu, co si o mně asi pomyslí… Ale jak už jsem se zmínila, když jsem si s něčím nebyla jistá nebo jsem si nevěděla s něčím rady, vždy mi pomohli. A za to jsem jim moc vděčná. Herectví jako takové mě začalo moc bavit a do budoucna bych se tomu ráda věnovala.
Jak se v roli Rachel Marron cítíte? A brala jste si třeba nějakou inspiraci z filmu Osobní strážce?
Rachel Marron je zpěvačka a spoustu věcí máme společných, takže jsem se uměla s rolí spojit. Film jsem samozřejmě viděla nejmíň stokrát, protože miluji Whitney Houston a prostě jsem ho zbožňovala. Podívala jsem se na něj ještě jednou, a to před první zkouškou v divadle, pozorněji jsem Rachel analyzovala a přitom jsem se snažila přenést i něco ze sebe. Myslím, že se povedlo.
Alternujete se s Evou Burešovou. Jak jste si spolu sedly?
S Evou se známe už od pořadu Tvoje tvář má známý hlas a naše cesty se propojily i v Činoherním klubu, kde jsme se alternovaly ve hře Sopranistky. Takže už pár společných projektů máme za sebou a můžu říct, že spolu vycházíme velice dobře a lidsky jsme si sedly.
Jak se vám zpívají písničky Whitney Houston, které jsou navíc v češtině?
Zezačátku mi to bylo hrozně nepřirozené, protože jsem byla zvyklá na angličtinu. Momentálně jsem si tak zvykla na češtinu, že se mi to nechce zpívat v angličtině.
Co si ráda pustíte za hudbu ve svém volném čase?
Už od svých patnácti let poslouchám italské trio IL Volo, jsou prostě úžasní. Poslouchám také českou pop music, Whitney Houston jak jinak, Beyonce a Christinu Aguileru.
Pocházíte z Třince. Na kolik vás ovlivnilo toto město?
Do Třince se moc ráda vracím, je to přece mé rodné město. Mám tam rodinu a přátele, máme tam krásnou přírodu. Jen jsem cítila, že se potřebuji posunout dál, takže když mi bylo patnáct let, odešla jsem studovat do Prahy.
Když jste přišla do Prahy a začínala s profi zpíváním, prý vám producenti vnucovali představu, jak má „dokonalá“ zpěvačka vypadat…
Pravdou je, že jsem ze začátku nepoznala ty „správné lidi“. Tvrdili mi, že zpěvačka musí být krásná, štíhlá a v podstatě, ať skáče tak, jak oni řeknou. Ovlivnilo mě to natolik, že jsem se snažila hubnout. Byla jsem tehdy při těle, prostě holka krev a mléko. Objevily se u mě poruchy přijmu potravy a když si na to teď vzpomenu, běhá mi mráz po zádech, jak strašně jsem se cítila a byla jsem nešťastná.
V čem vás tato zkušenost změnila?
Řekla jsem si, že už se nikdy nechci dostat do situace, kdy mě někdo zlomí. Že začnu pochybovat sama o sobě, jaká jsem a jaká bych měla být. Stala jsem se silnější.
Teď si necháte mluvit do image?
Nejsem typ člověka, který by sledoval, co teď frčí, a ráda si nechám poradit. Samozřejmostí ale je, že se v tom musím cítit dobře.
Neznáme vás jinak než s typicky růžovou hřívou. Měla jste někdy nutkání svou image změnit?
Vždy jsem ráda s vlasy experimentovala a měla jsem spoustu barev. Lhala bych, že mě nenapadlo změnit barvu, ale s růžovou se cítím prostě dobře. Za prvé je to dobré poznávací znamení a za druhé mi to dodává určité sebevědomí.
Co vůbec říká na vaši vášeň pro růžovou přítel?
Nějak jsme to spolu neřešili. Vzal to tak, jak to je, že jsem prostě blázen do růžové (smích).
Jak spolu nejraději trávíte volný čas?
Oba dva rádi běháme, takže si třeba jdeme společně zaběhat, a také máme rádi filmy a jídlo. Zkrátka sedačka, filmík a dobré jídlo, to je naše.
Na co se teď nejvíce těšíte?
Momentálně se těším na letní koncerty… na fanoušky a nové zážitky. Také máme naplánovanou svatbu. A hlavně 19. listopadu mě čeká má Růžová Lucerna, a na to se moc těším.
Růžová Lucerna bude váš první vlastní koncert. Co vám k tomu dalo po tolika letech vystupování popud?
Vždy jsem snila o tom mít vlastní koncerty a původně jsem měla v plánu začít s menším turné. Jenže jsem poznala Tomáše Ságla a ten přišel s nápadem udělat koncert v Lucerně. Nejdřív jsem trošku váhala, ale potom jsem si řekla, proč vlastně ne. A mám z toho obrovskou radost.
Jedním z hostů by měl být Marek Lambora, s nímž jste nazpívala i romantický duet. Čím jste si blízcí?
Ani nevím, jak bych to popsala… Prostě jsem si lidsky sedli. Marek je super kluk, talentovaný, ví, co chce, na nic si nehraje a má super smysl pro humor.
A na co dalšího se v rámci koncertu mohou vaši fanoušci těšit?
Budou tam skvělí hosté, například Igor Timko a Zoli Sallai ze skupiny No Name, již zmíněný Marek Lambora a další hosty budu pomalu odtajňovat. Těšit se můžete na super show a zajímavý vizuál. Všechno je teď v přípravách a já se nemůžu dočkat, až se tam uvidíme.
Text: Michaela Rochovanská
Foto zdroj: Tereza Mašková – Instagram
Sledujte nás na Instagramu a zapojte se do pravidelných soutěží o vstupenky a produkty. Najdete nás tady.
