Romanci Želary, dramatizaci díla spisovatelky Květy Legátové, uvádějí Městská divadla pražská. Příběh mladé lékařky, která najde svoji osudovou lásku v zapadlé horské vesnici, kde se jako členka odboje ukrývá před gestapem, nastudoval Pavel Khek. V hlavních rolích účinkují Evellyn Pacoláková a Vasil Fridrich.
Oblíbené Želary, které dosud byly známé díky své knižní podobě a filmovému ztvárnění, se dočkaly dramatizace. Městská divadla pražská, která se rozhodla nastudovat tuto romanci, tak pokračují v linii adaptací předloh slavných českých autorů. „Divákům jsme už v uplynulých letech nabídli adaptace děl Karla Poláčka, Bohumila Hrabala, Boženy Němcové, Oty Pavla, v příští sezóně chystáme Karla Čapka,“ uvedla dramaturgyně a autorka inscenační úpravy Věra Mašková, která Květu Legátovou považuje za „vynikající spisovatelku, která do české literatury vnesla neobyčejnou poetiku i téměř zapomenutý étos.“
V divadelní podobě vynikne vnitřek postav
„Na první zkoušce jsme se shodli, že dílo Květy Legátové je pro nás cosi jako zjevení: je úžasné, že něco tak krásného a poctivého napsala,“ vyzdvihl režisér Pavel Khek kvalitu literárních předloh Želary a Jozova Hanule, podle nichž divadelní adaptace vznikla. Na častou otázku, jaký rozdíl bude mezi stejnojmenným filmem a divadelním zpracováním Želar, odpověděl: „Úplně nejzákladnější dějová linka zůstává v obou případech stejná. Výrazové prostředky jsou ale jiné. Řekl bych, že v divadle bude méně obrázků, zato je tu víc prostoru, aby vynikl vnitřek postav,“ uvedl režisér, v jehož představení je důležitým prvkem podlaha, která se celou hru staví, a také boty, kterými se po ní šlape.
Do „želarského kraje“ – oblasti u hranic Moravy a Slovenska, kam své příběhy Květa Legátová umístila – se režisér Pavel Khek zajel v rámci příprav inscenace dokonce osobně podívat. „Z kopanic, chalup slepených z hlíny a slámy už dnes zbyly jenom zborcené krovy a sutiny, ve kterých jsme nacházeli zbytky zařízení, včetně starých marmelád. Přímo na místě jsem si ale uvědomil, že ačkoli vesnice jménem Želary nikdy neexistovala a i v knize Květy Legátové jsou Želary spíš metaforickým než skutečným místem, v popisu detailů i atmosféry byla spisovatelka naprosto přesná“, prozradil režisér.
Příroda léčí a proměňuje
Podle představitelky titulní ženské role Evellyn Pacolákové je Eliška ženou, která v krátké době prožije velmi mnoho. „Eliška se v příběhu promění z racionální, emancipované doktorky v ženu plnou něhy: manželku vesnického kováře Jozy, Jozovu Hanuli,“ uvedla herečka. „Cesta od Elišky k Haně je pro mě cestou od arogance k pokoře.“
Vasil Fridrich, který v Želarech hraje Jozu, se v „želarském kraji“ narodil. „Ne sice v malinkaté vesničce – to by byla až příliš velká pohádka – ale z menšího města na Moravě, kam Květa Legátová příběh zasadila, skutečně pocházím. I když rovnou říkám, že k uchopení Jozy mi můj původ zásadní klíč nedal: to by pak muselo platit, že prince Hamleta mohou dobře zahrát jenom Dánové,“ zavtipkoval herec.
Jitka Smutná ztvárnila postavu bylinářky Lucky – ženy, kterou místní považují za vědmu nebo dokonce „bohyni“. „Hrála jsem v mnoha divadlech a vždycky tam pro mě byly důležité starší ženy – rádkyně, které v sobě spojovaly intuici i praktičnost, pudy i zkušenost, moudrost i vášně. Postava Lucky je pro mě součtem všech takových žen, které jsem v divadelních šatnách potkala, ptala jsem se jich na rady, svěřovala jsem se jim nebo jim prostě jenom naslouchala. Lucka má navíc silný vztah k přírodě, její léčivé a harmonizující moci. Tu jsem po třicítce pocítila i já, a to doslova na vlastní kůži – když jsem zabořila ruce do hlíny. Vzpomněla jsem si na svoje předky, kteří byli s půdou spojeni, protože na ní po generace hospodařili,“ řekla Smutná.
V nové inscenaci divadla Rokoko účinkují: Evellyn Pacoláková, Vasil Fridrich, Jitka Smutná, Oldřich Vízner, Veronika Janků, Viktor Dvořák, Jaromír Nosek, Lukáš Jurek, Diana Šoltýsová, Ivan Koreček,Tomáš Novotný, Matyáš Valenta a Eliška Slámová.
Premiéra proběhne 10. března 2012 v divadle Rokoko
Text: Michaela Rochovanská
Foto: Alena Hrbková
