Osmadvacetiletá rodačka z Jihlavy prošla řadou muzikálových rolí, televizním divákům je známá ze seriálu Gympl s (r)učením omezeným. Nyní se připravuje na hlavní roli v muzikálu Horečka sobotní noci. Tentokrát jsme si povídali s oblíbenou (nejen) muzikálovou zpěvačkou, kterou je Markéta Procházková.
Markéto, narodila jste se v Jihlavě. Co vás přivedlo do Prahy?
Můj koníček. Od sedmnácti let jsem jezdila do Prahy na hodiny zpěvu a zpívat s kapelou.
Co se vám na Praze líbí nejvíc? Máte tady nějaká oblíbená místa, kam si chodíte odpočinout?
Cítím se tu svobodně. Když jdu do centra, mám často díky turistům pocit, že jsem někde na dovolené. Často chodím sama na procházku do Staré Prahy, kolem řeky, do parků. Je tu tolik míst… Bydlím blízko Riegrových sadů, kde to mám moc ráda. Ale když si chci opravdu odpočinout a mám volno, odjedu z Prahy do přírody.
Vyhrála jste pěveckou soutěž Rozjezdy pro hvězdy. Čím si myslíte, že jste porotu zaujala a co jste tehdy zpívala?
Zpívala jsem Amor magor od Lucie Bílé. Čím jsem tenkrát porotu zaujala, vám nepovím, byly by to jen moje domněnky. To je otázka na ně. Už je to jedenáct let, takže se těžko dopátráme (smích). Ale já se na to dívám tak, že se to tak zkrátka mělo stát. Díky tomu jsem přesvědčila rodiče, že to, co dělám, nechci mít pouze jako koníček. A od té doby jsem měla neuvěřitelnou podporu.
Účastnila byste se i dnešních soutěží typu SuperStar a X-Factor?
První Superstar byla určitě zajímavá, možná druhá. Ale myslím, že se vytratila díky četnosti výjimečnost samotných vítězů. A tak bych v dnešní době do takové soutěže určitě nešla, a to z více důvodů. Po pravdě nemám ani televizi a už tyto soutěže ani nesleduju. Ale držím každému palce, chce to odvahu, a ať to zkusí, když to tak cítí.
Netoužila jste někdy po dráze sólové zpěvačky?
Nevidím v tom smysl, dokud sama neskládám anebo nemám tým, co mi skládá na tělo.
A jakou máte ráda hudbu?
Já mám ráda úplně nejvíc klid a zvuky přírody. Ale jinak nejde říct, jaký žánr, od každého něco. Ale když bych musela nějaký ten žánr podtrhnout, tak rock a chanson.
Jak vzpomínáte na svou první muzikálovou příležitost?
První muzikál byl Miss Saigon, bylo to už před „x“ lety (smích). Rovnou jsem byla hozena do vody, neb jsem se vše musela naučit za osm dní. Skvělá zkušenost.
Po Miss Saigonu jste prošla řadou muzikálů. Bylo těžké se prosadit?
Nevím, asi ano. Jednoduché není nikdy nic. Řídím se větou (není z mé hlavy): „Nepotřebuji to mít snadné, chci vědět, že je to možné.“ Zjistila jsem, že když děláte práci, která vám sedí, baví vás a neustále na sobě pracujete, přináší to ovoce. Jednou je toho méně, podruhé nevíte, kde vám hlava stojí. Když si člověk zvykne na koloběh a má najednou volno, tak má strach, že je něco špatně. Nebo udržet si laťku a neustále ji zvyšovat. To je možná těžší, než se prosadit. A vůbec tyhle pocity zvládat, je možná na tom celém to těžké. Ale člověk musí vědět, že nejdůležitější je zdraví a zázemí, které vám potom ulehčuje náhled na to celé.
Jakou ze svých dosavadních rolí byste vybrala jako svou neoblíbenější?
Mimi Marquez z Rentu, Esmeralda z Quasimoda, Mia z Pribehu ulice. Ale teď žiju se Stephanie z Horečky sobotní noci, takže momentálně je ona má oblíbená.
Co nám prozradíte právě o Horečce sobotní noci?
Bude to krásné a roztančené představení. Určitě vás to nabije energií. A o mé roli vám nic prozrazovat přece nemusím, znáte určitě film. A pokud ne, nevadí, přijďte.
Muzikál má prý velmi náročnou choreografii.
Asi ano, ale nebojte, zvládáme to (smích). Kluci, co hrají Tonyho, to mají opravdu velmi náročné. Neslezou po celou dobu z jeviště a zvládají to skvěle.
Zahrála jste si i v seriálu. Co vám role v Gymplu s (r)učením omezeným přinesla?
Druhou roličku v První republice. Nové zkušenosti, kolegy, přátele. Hlavně – bylo to poprvé, co jsem natáčela, a na to se nezapomíná.
A co vám říkají ty nekonečné seriály? Jste proti nim?
Být proti něčemu takovému stojí dost energie a je to i zbytečné (smích). Já nemám televizi, a tak ani nesleduji seriály. Ale nejsem proti nim. Znám lidi, co to milují a odpočívají u toho. Tak dokud to dělá lidi spokojený…
Kdy jste vy nejvíce spokojená, co vám udělá největší radost?
Pozitivní přístup mi přijde jako jediná možná varianta, jak žít. Radost mi dělají maličkosti. Denně jich je taková spousta. Třeba, když mě někdo, koho mám ráda, obejme.
Je vidět, že jste optimistka. Jaký recept máte na neustále dobrou náladu?
Pohyb a sportovní duch. Nejde říct, že bych měla pořád dobrou náladu, spíš se snažím brát vše, co se děje, pozitivně. Jasně, že se někdy rozčílím, někdy si zapláču, je mi smutno. Ale to k životu patří, je to normální, stejně jako rádoby opozita (spokojenost, radost, štěstí, smích). Oboje uvolňuje a očisťuje. Hlavně si to vše prožít, nedržet nic v sobě. Jak to rychle přijde, tak to i rychle odejde. A myslím, že pohyb pomáhá brát věci s nadhledem.
Text: Iveta Koulová
Foto: archiv Markéty Procházkové
