V divadelní hře Bertolda Brechta Život Galileiho líčí osud slavného fyzika a astrologa. Jeho neustálý boj s mocnými bohatými, universitním pojetím fyziky, tedy s Aristotelovským modelem světa, a konečně s až filosofickou otázkou „přizpůsobit se, či nepřizpůsobit se?“ Právě „Nepřizpůsobiví“ jsou tématem letošní sezóny v Divadle Na zábradlí. Příběh Galilea Galilei vás chytne.
Samotný text Bertolda Brechta je působivý. Potom ale hodně záleží na tom, jak s tímto kvalitním textem naloží tvůrci představení. Scéně dominuje plechová astrologická věž, na které Galilei uskutečňuje své objevy, a dále několik astrologických „udělátek“, se kterými se během představení porůznu manipuluje.
Zřejmě pro větší dramatičnost do inscenace, která je nastudovaná Davidem Czesanym, zasahují také projekce, které divákovi například sdělují, v jakém roce se nachází, třebaže je to celkem očividné a v textu několikrát zmíněné. Představení užívá ve velké míře elektrické hudby, mnohdy vtipně otextované, ale do celkového ladění příběhu občas nadbytečné, až rušivé. Málo bývá více.
Příjemným zpestřením je velké zrcadlo, které zajímavě rozbije statický prostor jeviště a nabízí tak netradiční pohled na scénu Medicejského plesu.
Zvláštně pojaté jsou okamžiky Galileiho bádání a učinění stěžejních objevů – připomínají halucinogenní vidění světa, laděné do fialové barvy a hvězdiček z projektorů, a zcela nepochopena zůstává také občasná zpomalená chůze Galilea a jeho pomocníka. Zřejmě snaha o mystickou atmosféru objevení dosud neobjeveného však vytvářela na obličejích diváků nechápavé úsměvy.
V hlavní roli Miloslav Mejzlík
Rozhodně je třeba vyzdvihnout vynikající herecký výkon Miloslava Mejzlíka v hlavní roli. Galileo si ve hře neprochází obrovským vývojem, právě naopak. Jeho zásady a životní styl jsou pevné, stojí si za svým rozhodnutím až do konce. Co na tom, že odvolá své učení – on přiznává, že se kvůli existenčnímu zabezpečení své dcery přizpůsoboval vrchnosti celý svůj život. Galilei zde tedy nemá být vykreslen jako skálopevný maják vědy a pokroku, ale hlavně jako zodpovědný otec. Miloslav Mejzlík toto vše zohledňuje, je vidět, že nad rolí dlouhou dobu přemýšlel, že má Galileiho pohnutky vsáknuty hluboko pod kůží.
Kardinál je žena!
Další role, která je tak výrazná, že je nezbytné ji zmínit, zastává Roman Zach coby Sagredo. Hraje Galileova pomocníka, nejbližšího přítele, tedy toho, kdo všechny nové objevy zaznamenal „jako druhý mezi všemi lidmi“. Právě Sagredo je ten, který představení „narušuje“ občasnými pěveckými výstupy, které jsou místy opodstatněné, někdy už méně. Jeho role je ale určitě ta, která bouří poklidné plynutí představení nečekanými výpady, a dá se říct, že je nejvýraznější, a to skutečně nejen pro Zachovu výšku postavy.
Zvláštností v rozdělení roli je určitě kardinál Barberini, kterého hraje žena. Zdena Hadrbolcová přináší se svou vousatou postavu na jeviště další ryze originální prvek, který dokáže celé představení velmi nenásilně oživit.
Role, která sice není velká, ale zato na sebe strhává pozornost všech diváků, je dozajista Cosimo Medicejský. Miroslav Sabadin přináší přesně ten komický prvek, který je v této hře potřeba. A jeho způsob hraní je opravdu kouzelný. Sabadin hraje věčné „telátko“, které kouzlí divákům úsměvy na rtech a činí tak s takovou lehkostí, že nás opravdu baví!
Hledání přizpůsobivých diváků
Život Galileiho v Divadle Na zábradlí je rozhodně inscenací nevšední. Není to klasické představení, na které si zajdete s babičkou, když jí chcete udělat pěkný večer. Divák musí hodně přemýšlet, pochytit všechny detaily, a hlavně se nad spoustu věcí přenést. Tolerance je všechno, co se zde od diváka žádá, pokud si chce představení správně vychutnat.
Třebaže je motto letošní sezóny Na zábradlí „Nepřizpůsobiví“, Galileo Galilei se přizpůsoboval celý svůj život. Po divácích se to zde žádá pouze na jediný večer.
Text: Veronika Nováková
Foto: Bohdan Holomíček