Vyzpovídali jsme pro vás nejoblíbenější beauty youtuberku Petru Vančurovou, kterou každý zná pod přízviskem Petra LovelyHair. Dá se natáčením videí a sociálními sítěmi živit? Jak se seznámila se svým manželem? A proč už by nechtěla bydlet v Praze? Nejen to se dočtete v našem velkém rozhovoru.
Pamatujete si, kdy jste poprvé začínala s líčením?
To už je opravdu hodně dávno. Poprvé jsem se nalíčila asi ve čtrnácti letech na diskotéku, měla jsem černou tužku na vnitřní lince, řasenku, lesk na rtech a přišla jsem si hrozně zmalovaná (smích). Postupem času se z líčení a kosmetiky stal můj koníček, a tak jsem už na střední škole upravovala kamarádky na různé plesy nebo diskotéky. Vždy mě to moc bavilo a byla jsem šťastná, když se kamarádce líčení a účes líbily, sklízela pochvaly okolí, a když bylo vidět, že se sama cítí dobře a dodalo jí to sebevědomí.
Co byl ten popud k tomu, že jste pak začala o kosmetice natáčet videa?
Moje kosmetická sbírka a počet produktů, které jsem časem vyzkoušela, se rozrůstaly a já jsem měla pocit, že bych se o své dojmy a vychytávky mohla podělit s ostatními lidmi prostřednictvím internetu. V té době jsem narazila na beauty videa Američanek, které se líčily a předávaly své zkušenosti širšímu publiku. Tak jsem si řekla, že když to u nás nikdo nedělá, že to zkusím. Začátky byly opravdu těžké. Neměla jsem pořádné vybavení, tudíž kvalita videí byla opravdu diskutabilní, a byla jsem první, takže to nikdo moc nechápal. “Proč se líčíš na kameru? Na to se fakt někdo kouká?” divili se. Nepochopení okolí bylo v té době silné, postupem času se ale začaly přidávat další vlogerky a dnes je naše YouTube scéna poměrně obsáhlá a zahrnuje velkou komunitu lidí milujících kosmetiku, kreativitu v líčení a módě.
Máte nějaký vzor ženské krásy?
Konkrétní vzor, co se vzhledu týče, asi nemám. Ale jako každému se mi líbí modelky Victoria’s secret jako Adriana Lima nebo Candice Swanepoel. Z hereček se mi vzhledově líbí například Megan Fox. Ačkoliv to bude znít jako klišé, za důležitější považuji tu vnitřní krásu ve smyslu vyrovnané osobnosti, zdravého sebevědomí a pozitivní mysli. Protože tohle všechno se odráží i na fyzickém vzhledu a přidává na atraktivitě.
Kdy vás začaly oslovovat samy firmy s nabídkami spolupráce?
Až po několika letech blogování. Do té doby jsem si veškeré kosmetické produkty kupovala pouze sama, investovala do nich, do techniky a věnovala svému koníčku veškerý volný čas. Až potom se mi začaly ozývat firmy, které mi buď jako dárek nebo formou barteru chtěly zaslat nějakou kosmetiku. V dnešní době se vše opět posunulo, a jelikož se mnoho blogerů stalo influencery, dá se tímto koníčkem velmi příjemným způsobem i živit. To znamená, že některé firmy za reklamu, kterou jim bloger udělá, platí.
Nese toto internetové „podnikání“ i nějaké stinné stránky?
Ano, třeba ve formě negativních či nenávistných ohlasů a zpráv, spoustu papírování a administrativy, kterou musí bloger zvládat. Nemluvě o tom, že stále vymýšlet a realizovat nová a nová videa či příspěvky a články na sociálních sítích, které by čtenáře bavily, není úplná hračka. Udržet si jejich pozornost, nenudit a přinášet stále nové věci, je těžké. Nehledě na to, že se musíme v oboru stále vzdělávat a posouvat kupředu. Na mysli mám například technické záležitosti, jako jsou programy na střihání videí, úpravu fotek atd.
Vy sama tedy nemáte už jiné zaměstnání?
Nikdy jsem nespoléhala jen na reklamní nabídky firem. Nechci, aby se z mých platforem stala inzertní plocha, a proto jsem měla vždy svůj projekt, svou značku, na které jsem pracovala a která mě živila. V minulosti jsem vyráběla kosmetické štětce pod značkou Petralovelyhair, nyní je od nás převzal Dermacol. V současné době se věnuji vývoji a prodeji vlastních ručně vyráběných nalepovacích řas ze syntetického hedvábí. Rozjetých projektů mám ale více, jen některé zatím nejsou ve fázi, kterou bych chtěla zveřejnit. Díky tomu si mohu zachovat tvůrčí svobodu a nejsem nucena kývnout na reklamní nabídky jen proto, abych se uživila. Navíc mě tato práce a vývoj nových kosmetických pomůcek či produktů nesmírně baví a naplňuje.
Čím jste chtěla být jako malá?
Kadeřnicí po babičce. To se ale nesetkalo s pochopením v rodině, tak jsem vystudovala gymnázium a následně ekologii a zemědělské technologie a stavby v krajině. Mám ráda přírodu, takže mě tento obor poměrně bavil, zajímavé byly praxe v provozech nebo v přírodě.
A v ekologii jste pak i pracovala?
Ano, ale jen krátce. Jsem ráda svým pánem a navíc se moje vášeň k mému koníčku, kterým je kosmetika, dostala do rozměru, kdy se z ní stal full-time job. A vůbec toho nelituji. Pár let předtím, než jsem začala na plný úvazek blogovat, jsem také měla obchod se spodním prádlem.
Prozraďte, co musí splňovat nabídka spolupráce, abyste do ní šla? Vybíráte si hodně mezi nabídkami?
Nabídek dostávám několik denně a spolupráce, které měsíčně zrealizuji na všech mých platformách, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Jisté tedy je, že vybírám opravdu pečlivě. Samozřejmě, že i finanční ohodnocení hraje roli, ale nejdůležitější pro mě je, abych se s nabídkou/firmou nebo výrobkem ztotožnila, aby mi seděla filozofie konkrétního produktu nebo firmy. Nikdy nedoporučuji nic, co bych si předem sama neověřila, že mi vyhovuje a že je dobré. Pokud bych výrobek doporučila kamarádce, pak ho ráda doporučím čtenářkám, protože ony pro mne takové virtuální kamarádky jsou a já rozhodně nechci zklamat jejich důvěru. Právě na ní totiž vztah bloger-čtenář stojí, a pokud ji jednou zklamete, těžko se získává zpět. Čtenáři jsou také na reklamu velmi citliví, takže zahltit své platformy právě placenými spolupracemi, je pro blogera cesta dolů. Spolupráce prostě vždycky musí dávat smysl a nesmí jich být moc.
Máte nějaký trik na to, jak poznat testerku, která chválí produkt jen proto, že to má zaplacené?
Tohle je těžká věc. Nikomu nevidíme do hlavy ani do svědomí a zajisté se každý bude dušovat, že je vše křišťálově čisté. Nicméně někdy se stává, že blogerka doporučí produkt, se kterým čtenářka není spokojena. Je třeba si uvědomit, že každá z nás má jiný věk, jiný typ pleti a jiné preference. Nelze tedy předpokládat, že jedna a ta samá věc bude vyhovovat všem. Většinou to tedy neznamená, že blogerka lže, ale jen, že máme jiné nároky. Já doporučuji najít si blogerku, která je věkem a typem pleti co nejblíže naší vlastní. Pak jsou šance, že budeme s doporučením spokojené, nejvyšší. Nebudu ale zastírat, že jsou tu i lidé, kteří přijmou téměř jakoukoliv spolupráci, jen když dostanou zaplaceno. Jak to poznat? Nejlépe je asi sledovat, jak je bloger konzistentní, zda každý týden nedoporučuje například jiný „zázračný krém, který vás zaručeně zbaví všech vrásek, dojde za vás nakoupit a umyje vám auto“.
Internet je plný tzv. „haterů“. Jak s nimi vy osobně „bojujete“?
Nebudu zastírat, že to je někdy těžké. I já jsem měla temné období, kdy toho online „hejtu“ bylo opravdu hodně a došlo to až tak daleko, že jsem musela některé útoky řešit opakovaně na policii. Nikomu bych to nepřála, bylo to o to těžší, že nás v té době postihla i smrt v rodině. Ale doufám, že i to mě ve výsledku posílilo a pomohlo mi získat určitý nadhled. Já se především snažím tomu nevěnovat zbytečnou pozornost a zaměřovat se na ty hezké ohlasy, protože čím svou mysl krmíme, tím se stáváme. A nejlepším způsobem je zřejmě na takové lidi nereagovat, i když někdy to také člověku ujede a nikdo se nedokáže neustále ovládat (smích).
Předpokládám, že vás sledují především mladé slečny…
V tomto ohledu budu asi trochu rarita na českém YouTube, protože moje publikum je v průměru starší. Největší skupina je ve věku 20-35 let a i dle komentářů a ohlasů pod mými příspěvky vidím, že je ve většině píší dospělí lidé.
Poznávají vás na ulici? A setkala jste se někdy s příliš otravnými fanynkami?
Poznávají, dáme se do řeči nebo si uděláme fotku. Vždycky je to velmi příjemné. Vážím si každého fanouška, ať je mu deset nebo šedesát. Myslím, že to k tomu patří a že pronásledování je spíše záležitostí dětské hry nebo “klukoviny”. Také se mi stalo, že za mnou například dvě malé slečny šly v nákupním centru do několika obchodů, ale vlastně to byla docela legrace. Nakonec jsem je oslovila já, udělaly jsme si fotku a bylo po problému. Je třeba se na to podívat z té pozitivní stránky, děti se například často stydí přijít, a tak vás třeba pozorují zpovzdálí a neodváží se požádat o fotografii nebo podpis.
V rámci videí také hodně spolupracujete se svým manželem. Prozradíte, jak jste se seznámili?
Seznámili jsme se na vyšší odborné škole, chodili jsme spolu do třídy. U manžela přeskočila jiskra velmi rychle, už v prvním ročníku mě pozval na rande a já jsem ve třetím šla (smích).
Čím vás tolik zaujal?
Je to skvělý člověk, oceňuji na něm hlavně morální hodnoty a to, že mě dokáže rozesmát, podpořit i uklidnit. Málokterý chlap by tolik obětoval snu své ženy a tolik by ji podporoval, toho si na něm opravdu nesmírně vážím.
Takže máte doma dokonalou idylku?
Samozřejmě není vždy vše dokonalé, některými vlastnostmi mi také leze na nervy a někdy se pohádáme, ale většinou to bývá kvůli maličkosti nebo odlišnému názoru na pracovním poli. V zásadních věcech a hodnotách máme ale jasno a jsme za jedno. Komunikovat, snažit se navzájem pochopit a pokud vznikne problém, tak ho řešit a neutíkat před ním a nezametat ho pod koberec. Obecně bych řekla, že v dnešní době se mnoho párů rozchází při sebemenším problému a díky internetu a časopisům se na nás ženy ze všech stran valí, jak náš protějšek musí být skvělý ve všech ohledech, jinak máme odejít. A tak to plno lidí příliš brzy vzdá. Neříkám, že je správně setrvávat v nefunkčním vztahu, ale ani není v pořádku hodit za hlavu vše pěkné, co spolu dva lidé prožili a nesnažit se na vztahu zapracovat. Ideální to není nikde, ale jen ten, kdo se naučí v páru komunikovat a táhnout za jeden provaz, v něm bude spokojený.
Jak spolu nejraději trávíte volné chvíle?
Nejraději jezdíme na výlety nebo sportujeme a chodíme na procházky. To nás hodně baví. Ač spolu pracujeme a jsme téměř neustále v kontaktu, tak na sebe moc času nemáme, protože jsme oba hodně vytížení. Užíváme si tak například společný čas, který spolu trávíme při cestě autem nebo pravidelné hodinové procházky po krásném okolí našeho bydliště. Také občas chodíme běhat, do posilovny nebo se podíváme na pěkný film či seriál.
Asi musí být těžké přemluvit muže do beauty videa. Máte na toho svého nějaké fígle?
Možná vás to překvapí, ale těžké to není. Samozřejmě nebudu tvrdit, že hned v prvním videu manžel skákal do stropu, že se budeme bavit o kosmetice nebo zkoušet pleťovou masku. Postupem času se na to ale dokonce těší a natáčení si užívá. Je u toho většinou velká legrace a kolikrát musím mnoho vtipných glos nebo situací vystříhat, protože internet sice snese hodně, ale obávám se, že některé vtipy by mohly zůstat nepochopeny.
Žijete mimo Prahu, neuvažovali jste někdy o přestěhování?
Já jsem rodilý Pražák, žila jsem tam celé dětství a studovala tam. Bydleli jsme v panelovém domě na Jižním Městě. Neměla jsem to tam ráda, vždycky bylo mým snem bydlet v přírodě, mám ráda zvířata a klid, který tu je. Mohu si tak lépe uspořádat myšlenky a věnovat se kreativitě než v tom shonu, který panuje v hlavním městě. Tím nechci říci, že Prahu jako takovou nemám ráda. Těším se, když se tam jedu podívat, na nějakou pracovní akci nebo na schůzku, ale bydlet bych tam už asi nechtěla, maximálně někde kousek za Prahou.
A není to pro vás, co se práce týče, limitující?
To ano a velmi. Mnoho nabídek, schůzek a kontaktů jsem kvůli tomu musela odmítnout. Jenže život není jen o práci, pro mě je důležité, abych žila tam, kde se cítím spokojená. Všechno ostatní se dá zařídit.
Mnoho vašich internetových kolegů se vrhá do filmu a hlavně na zpívání. Co vy a umělecký svět?
Teď jste mě pobavila. Nemyslím si, že bych na něco z toho měla talent a zastávám heslo “ševče, drž se svého kopyta”. Mnoho mých kolegů jistě oplývá větším talentem, než mám na tyto věci já, ale všimla jsem si i, že mnoho z nich si jen myslí, že ten talent má. Podle mě YouTube sice snese hodně, ale můj zpěv nebo hraní by bylo opravdu devalvací vlastní osoby (smích). Myslím, že mi nechybí sebereflexe a že nebudu do řemesla fušovat lidem, kteří v tom jsou opravdu dobří.
S youtubery se v poslední době roztrhl pytel. Je mezi vámi rivalita, jako to bývá třeba v herecké branži?
Čím více youtuberů je a čím více se v tom točí peníze a nabídky firem, tím více se dá rivalita nebo napjaté vztahy pozorovat. Nebudu tvrdit, že vše je jen růžové a všichni jsme si sympatičtí, máme se rádi a jezdíme spolu na dovolenou. Stejně jako v reálném životě jsou tu lidé, se kterými si prostě nepadnete do oka a nemáte si co říci. Nebo je postupem času poznáte a zjistíte, že se neshodujete v zásadních věcech. To je život, v tomto ohledu není YouTube odlišné od jakékoliv jiné komunity lidí nebo práce. Na druhou stranu si ale nemyslím, že by to bylo až tak hrozné. Samozřejmě jsou tu zákulisní spekulace a pomluvy, těch jsem si sama užila dost, ale jak se říká, když jste v něčem dobří, ostatní máte v zádech, tak se s tím dá počítat. Abych byla úplně upřímná, tak já mám své reálné přátele už mnoho let, takže v tomto oboru kamarády úplně nevyhledávám. To ale neznamená, že s některými kolegy se moc ráda neuvidím a nejsou mi bližší. Jen už jsem po zkušenostech více opatrná.
Co byste poradila začínajícím youtuberkám?
Univerzální rada neexistuje. Jediné, co mohu doporučit, je být sama sebou a dělat to, co člověka baví a naplňuje. To ostatní už přijde samo. Nedávno jsem dostala na e-mail dotaz, jestli se dá YouTubem uživit a jaká částka se dá vydělat, že by dotyčná začala natáčet. Takhle to nefunguje, dělat to primárně pro peníze prostě nejde. YouTube je v podstatě životní styl, musí vás to úplně vtáhnout a musíte pro to mít vášeň, jinak si své publikum nenajdete. Ve videu musí být reálné emoce a reálný člověk, pokud to budete dělat jen pro peníze, lidé to poznají a nebude to fungovat.
Text: Michaela Rochovanská
Foto: archiv Petry Vančurové
